DoporučujemeZaložit web nebo e-shop
aktualizováno: 20.07.2020 08:50:06 

jednotlivé osudy


v šedých záložkách nahoře jsou postupně zveřejňovány jednotlivé osudy vězňů tohoto komunistického pracovního tábora

 

Historicky 1.seznam politických vězňů koncentráku Minkovice 1.3.1958 - 28.2.1990

(a také obětí vyšetřování Minkovic po listopadu 1989)

a seznam vězeňkyň v Pracovním útvaru žen 1948 - 28.2.1958

zatím 46 osob

1.3.2011


Nasazené vězenkyně (4) :
------------------------------------
Období 10 let : 1948 - 28.2.1958

PÚ - Pracovní útvar Minkovice pro ženy na Liberecku v obci Pilínkov dnes XXIV (tzv. volné pracovní komando spadající pod věznici Lilberec). Vězeňkyně zde pracovaly na broušených šatonech pro podnik Preciosa. V sousedící vile znárodněné (komunisty ukradené) místním živnostníkům sklářům bydlelo a na patrových postelích spalo přes 60 žen. Pevná věznice zde dosud neexistovala.

Naďa Ludmila Hübnerová
* 1926, Praha, dříve Mašková, rozená Michelová,
vězněna 1951-1954 Pankrác, Rakovník, Gottwaldov (Zlín), PÚ Minkovice
http://www.pametnaroda.cz/witness/index/id/544/#cs_544

Vlasta Jakubová
* 1925 , Ožďany Slovensko, Náměšť nad Oslavou, Brno, za války v odboji,
vězněna 10 let, 1949 odsouzena k 18 letům. Její strýc generál Josef Robotka byl odsouzen k trestu smrti, který byl oku 1952 vykonán.
Prošla věznicemi: Cejl, Znojmo, Ruzyně, Pardubice a pracovními útvary Minkovice a Chrastava.
http://www.politictivezni.cz/vlasta-jakubova.html

Květoslava Moravečková
* 1924, Kutná Hora,
vězněna 1952-1959 Kutná Hora, Pankrác, Jilemnice, PÚ Minkovice, Varnsdorf, Zlín, galeje Želiezovce, Pardubice
http://www.politictivezni.cz/rozhovor-s-kvetoslavou-moraveckovou.html

JUDr. Libuše Musilová
* 1926, Protivín, KPV Příbram
vězněna 1948-1952, vazba Pankrác, Bartolomějská ul. Praha, pracovní komando Varnsdorf, (Minkovice)
http://www.pametnaroda.cz/witness/recording/id/741/#cs_110

a další, které budou doplňovány...

 


Zemřelí političtí vězni a ostatní oběti (9) :
--------------------------------------------------------

Tito muži byli usmrceni v souvislosti s Minkovicemi anebo zemřeli v lágru či později, většinou na následky vězeňských útrap :

Bouček František,
zemřel přímo v lágru již v červnu 1958 tedy 3 měsíce po jeho založení, majitel malé brusírny skla na Malé Skále, Jablonec/Nisou

Dolejší Miroslav Ing., z Prahy,
spisovatel a počítačový odborník, vězněn komunisty 19 let !!!, zemřel na následky podlomeného zdraví z uranových dolů a z Minkovic...1978-1986... dne 26.6.2001

Dejmal Ivan Ing., z Ústí/L.,
polistopadový ministr, rytíř ekologie, signatář Charty 77, zemřel předčasně 6.2.2008 v 61 letech

Wonka Pavel z Vrchlabí,
občanský aktivista, zásadový demokrat a nezávislý opoziční kandidát do komunistického parlamentu, zemřel na následky nelidského týrání v Minkovicích a ve vazbě 1988, pachatelé z justice a věznice se nepodařilo odsoudit

Boháč Jiří z Pardubic,
bojovník za svobodu a aktivní odpůrce komunistické zvůle v ČSSR a v lágru Minkovice, člen KPV, během dokumentování zločinu Minkovice po převratu náhle zemřel jako mladý za podivných okolností roku 1990, pokud ne vraždou, pak zjevně na následky minkovických útrap (1986-1989) prováděných bachaři a před tím totalitní mocí Komunistické strany a Státní bezpečnosti v jeho životě

Švajdler Miloslav z Pardubic,
vš. student, 9 let vězení, zemřel sebevraždou m.j. na následky posttraumatického syndromu z lágru 2003

René Matoušek, z Liberce,
vězněn na Borech, po převratu vyšetřoval Minkovice, dne 27.3.1992 podle všech indícií nejspíše zavražděn Státní Bezpečností, dosud neobjasněno, signatář Charty 77, člen Občanské prověrkové komise ve vězeňském a policejním aparátu Minkovic a Liberce v letech 1990-1992,
www.ceskatelevize.cz/porady/1142743803-reporteri-ct/207452801240013/

Karel Černohorský, z Liberce,
člen Klubu angažovaných nestraníků, další člen Občanské prověrkové komise v bezpečnostním aparátu Minkovic a Liberce v letech 1990-1992, který předčasně zemřel a to měsíc po Matouškovi, po dlouhém stresu a za podezřelých okolností u náhlé interní nemoci

Jandák Vítězslav, otec exministra, vězněn zde v 50.letech

a další přímé nebo nepřímé oběti, které budou doplňovány...

 


Dosud žijící nasazení političtí vězni (33):
------------------------------------------------------

poslední byli propuštěni až v roce 1990, je jim tedy dnes teprve 40-60 let

Pracovní tábor Minkovice - později Ústav SNV 2 Liberec anebo NVÚ Liberec č.2

Období 1.3.1958 - 28.2.1990, tedy přesně na den 32 let existence lágru

Bystroň Milan
Cibulka Petr 81...
Dedera Viktor §105, SRN, Velká Británie
Fot Václav / 84-89 B
Gruntorád Jiří 82-83
Hauptmann Petr Ing. 84-90 B 105
Havelka Jaroslav 81-86... B
Havlíček J., 84-88 B 100, 105
Hučín Vladimír, 84-88
Chum Jiří
Kaňka Jan
Kisz Denis 105 106 77-82 A
Klier Josef
Kraus Jan 105, 109 od roku 1972 občan SRN, vězněn 74-75-
Kubík I. 84-88
Langman Andrej /
Levý P.,
Ludín 81 B
Miadik Julius 4,5 81-85 209, 105
Ocásek 81 B
Petráš Stanislav 105
Petrovský Bohumil 72-
Rais 81 B
Růžička Jiří
Sluka Andrej 85-90... B 105

Ševec Ladislav

Švehla Miroslav ú.d.p.
Tarhaj 89 B
Trojan Oldřich 84-88... B
Vacek Eduard
Vincenc Miloslav 77-80
Vyhnálek Milan 100,109,150,174,175, 80 Bory, 81-85 Mink., Austrálie
Wolf Jiří 79-81
Wunsch Jan

a další, kteří budou postupně zjišťováni z archívů MS ČR a Konfederace politických vězňů. K březnu 2011 máme tedy zjištěno prvních 41 osob. Hrozíme se počtu, který vyjde najevo odkrytím 50. a 60. let. Je to dlouhodobá mravenčí práce, proto každý pište další a další jména i neúplná , poznatky, letopočty, vše na co si vzpomenete.
historik J.Marek, 

mailová adresa:  osvot@email.cz  anebo  vybor.na.odhaleni.teroru.ksc.v.lagrech@email.cz

 

 

====================================================================================================

VZPOMÍNKA Josefa Chromíka NA MIROSLAVA DOLEJŠÍHO vězněného 19 let !!!
( 20.11.1931 – 26. 6. 2001 )

Motto:

„Dokud lidé nepochopí, že každý z nich, jako individualita, má být ovládán jak po stránce mravní tak i duchovní a budou stále hledat jakoukoliv oporu mimo sebe, mimo svoji duchovní a mravní mohoucnost – nemají naději se ubránit. Nabývá na významu individuální obrana, při níž zůstává člověk zcela sám. Má jenom sám sebe a Boha.“

Miroslav Dolejší byl v roce 1949 vyloučen ze studií a za trest byl poslán do uhelných dolů, protože v místní klubovně ČSM demonstrativně vyvěsil britskou státní vlajku a ještě téhož roku navázal kontakt se skupinou národně demokratického odboje. V lednu 1951 byl na udání zatčen. Po třinácti měsících vyšetřovací vazby odsouzen Státním soudem v Praze ke 23 rokům vězení za údajnou špionáž. Od svého zatčení byl ve vyšetřovací vazbě bestiálně týrán a mučen. Prošel věznicemi v Ruzyni, na Pankráci, ve Valdicích, a lágry na Vojně, Bytízu, v Ostrově nad Ohří, na Rovnosti …

Propuštěn byl v roce 1960 na amnestii prezidenta Novotného. V roce 1964 se oženil a v roce 1968 se manželům Dolejším narodil syn. Po sovětské okupaci, na počátku normalizace v sedmdesátých letech, byl propuštěn ze zaměstnání pro svoji činnost K 231. Půl roku marně sháněl místo, pak z „protekce“ začal fárat při stavbě pražského metra. Když se v páté pětiletce začali do Československa dovážet panelárny pro montáž beze skládek, bylo nutné naprogramovat výrobu a řídit ji počítačem. Pro jeho znalost počítačové problematiky se na něj obrátili známí a fiktivně ho zaměstnali v jednom družstvu. Miroslav Dolejší k sobě přibral pár bývalých spoluvězňů, které znal z „basa-projektu“ (pozn. Basa-projekt na Pankráci bylo zařízení ministerstva vnitra, kde vězni s technickým vzděláním pracovali na projektech pro národní podniky). Později se stal vedoucím výpočetního střediska. V roce 1975 na požádání svého známého novináře napsal studii o počítačových systémech. Věcné informace byly kompiláty ze všeobecně přístupných materiálů a veřejných přednášek, ale přesto je 14.6.1976 zatčen a později Městským soudem odsouzen k jedenácti rokům vězení za špionáž. Před soudním jednáním držel tři měsíce protestní hladovku. Propuštěn byl v roce 1985, těžce nemocen, kdy se začaly projevovat následky práce na uranu. V bolševických lágrech a kriminálech strávil celkem 19 let.

Nedůvěry k oficiálním verzím a politickým legendám se u Miroslava Dolejšího datuje již od padesátých let, kdy se ve vězení setkával s mnoha významnými lidmi a postupně poznával skutečné pozadí oficiálního výkladu politiky … Po listopadu 1989 se pokouší zburcovat veřejnost a vyvést ji z její naivní neznalosti. Jeho hlas však zůstal hlasem volajícího na poušti. Veřejnost prostě ještě k určitým poznatkům nevyspěla a ani o tyto poznatky neměla a zájem, který trvá dosud. A jak bývá zvykem, hněv se obrací na posly špatných zpráv.

Státní aparát zasáhl po vydání „Analýzy 17. listopadu“ proti Miroslavu Dolejšímu veškerou svojí mocí. Hromadily se žaloby, ve sdělovacích prostředcích byl diskreditován, falešně obviňován ze spolupráce s StB. Tzv. „demokratický“ režim se při umlčování bývalého politického vězně neštítil ničeho – od kontroly a krádeže pošty až k vyslání svalnatého pohůnka …

Kromě již zmíněné Analýzy, je Miroslav Dolejší autorem několika desítek politických úvah a studií, knihy „Chodbami opuštěnými“, spoluautorem zákona o třetím odboji atd. …

Miroslav Dolejší se stal symbolem dvou odbojů, třetího protikomunistického a také stávajícího, čtvrtého, vůči zvůli post-bolševických a politickomafiánských kreatur ovládajících část moci u nás.

Čest jeho památce.

Josef Chromík,  Havířov

 

--

kontakt  osvot(z)email.cz   editor webu Jan Marek